New York, den čtvrtý

 

Když už nic, musí se vám při slově New York vybavit alespoň ona slavná Francouzka. Zelená žena stojící na břehu Hudson River, jenž je symbolem svobody a nikdy nespí. Není tak velká, aby se nedala vyfotit, ale ani tak malá, abyste k ní s uznáním nevzhlíželi. Pravdou je, že se dovnitř dostanete pouze na rezervaci – rezervační formulář na internetu na vás vyplivne přesný měsíc, den i hodinu. To ovšem nebyl náš případ a tak jsme se u Svobodné Ženy vyfotili, nasedli na loď a odpluli na Ellis Island.

Na ostrově na nás čekalo Museum of Immigration, díky kterému jsme se dozvěděli, že kromě

12 miliónů přistěhovalců prošel přes Ellis Island i Jiří Voskovec. V bufetu jsme si s holkama daly výborné čokoládové muffiny a po hoďce a půl jsme se lodí vydali na pevninu.

Další na řadě byla Wall Street, uprostřed které si připadáte jako v dalším, úplně jiném světě. Kromě turistů kolem vás krouží (převážně) muži ve skvěle padnoucích oblecích. Nesou si svojí pracovní tašku a kafe, u ucha mají přitisknutý telefon a běda, jak se jim přimotáte do cesty!

Vysoké mrakodrapy skýtají boží pohled na Hudson River a Brooklin Bridge, kam jsme se přesunuli i my. Dojít do jeho třetiny trvalo svižným krokem asi osmnáct minut s tím, že s námi šel dav dalších fotochtivých turistů. Snad se nebudete zlobit, když toho o Brooklin Bridge tolik nenapíšu, fotky jsou lepší!

Potom, co jsem si vyfotila most, přes který Miranda s knírkem od kafe doběhla v Sex and the City za svým milovaným Stevem, jsme dojeli do Little Italy a China Town. Pokaždé když jsem vyšla s New Yorského metra, měla jsem pocit, že jsem v jiném světě. Co ulice a čtvrť – to jiný život a tmosféra. U China Town a Little Italy byl pocit přesunutí určitě nejsilnější.
Čínské nápisy, obchody, restaurace – říkala jsem si, že snad nemůžu být v Americe. Pokud chcete někde hodně výhodně nakoupit pohledy, trička, hrníčky a menší či větší Sochy Svobody, pak jste na správném místě. Pouliční mini obchůdky k tomu přímo vybízejí a že se vám cena zdá příliš vysoká ? Smlouvejte!

Po nákupech jsme si s holkama chtěly dát tu nejlepší Italskou pizzu v New York City a tak jsme naprosto bezmyšlenkovitě a hladově zapadly do snad nejdražší restaurace v celé Little Italy (to jsme se ovšem dozvěděly až z cen, které za svůj oběd zaplatily ostatní účastníci). Nebylo nám z toho zrovna dobře, ale na druhou stranu vám můžu upřímně říct, že větší výsměch sama sobě (my všechny) jsem asi nikdy nezažila. No co, tak nás jedna malá a popravdě ani ne moc chutná pizza stála 18 dolarů. Na místě šílený a trapný, s odstupem času vtipný a nezapomenutelný. Díky za to!

Následoval krátký rozchod a najednou bylo půl šesté. Čas na místech kde je nám dobře a s lidmi, které máme rádi letí dvakrát tak rychleji. Bylo na čase se vydat zpět k Hudson River a nastoupit na večerní plavbu. Ta byla nepopsatelná. Kromě zmrzlých prstů při focení se to, co jsem viděla, nědá nijak popsat – bude lepší, když to sami uvidíte.