Hurá, máme víza!
Víza, na které jsme kvůli Covidu čekali 2 měsíce, nám na e-mailu přistáli o velikonočním pondělí a zařizovala je agentura, ne my. Od února 2021 víza do Indonésie nedostanete, protože je zakázaný turismus, proto je potřeba mít v Indonésii někoho, kdo vás pozve, abyste dostali business víza. A taky jsme na doporučení agentury trochu podplatili úředníky, z čehož ale Indonésie fikaně o pár dnů po našem úplatku udělala oficiální cestu, jak business víza získat.
Pohoda před odletem
Maraton před odletem vypadal následovně:
- rozloučení s rodinami, přáteli a s prací
- sepsat a ověřit plnou moc
- vyplnit potvrzení pro Qatar Airways o tom, že jsme negativní na Covid a souhlasíme s náhodným testováním
- rezervace testu na Covid tak, aby byl platnej v době doletu do Jakarty a samotnej test den před odletem
- skeny všech důležitých dokumentů na Cloud a pro jistotu i tisk: plná moc, pas, vízum, mezinárodní řidičák, rodný list, potvrzení o očkování, výsledky testů na covid, potvrzení pro Qatar.
- vykoupit lékárnu a respirátory na cestu
- vyzvednout asi 5 balíčků v Zásilkovně, který jsem si chytře objednala na poslední chvíli
- stáhnout si oficiální Indonéskou aplikaci eHac, vyplnit ji a pak zjistit, že se nic neuložilo… 🙂
- zkusit se zabalit do krosny, vybalit, vyřadit, co se tam nevejde, znovu se zkusit zabalit
- dát si poslední skvělý kafe v Ořechovce a rozloučit se s Jacobem
- a dostat večer před odletem AirPody, jako poslední kousek skládanky do jablečné rodiny. Jako poděkování, protože tohle celý, až na loučení a kafe s Jacobem, zbylo na mě – Metodik měl ten poslední týden před odletem opravdu hodně práce
Letenky a karanténa
Ještě v ten večer, kdy jsme víza obdrželi, jsme koupili letenky na další úterý. Letenky jsme pořídili přes Qatar Airways a dohromady nás stály příjemných 23 646 Kč. Praha – Doha – Jakarta za 19 hodin s přestupem v Doha, ten trval 3 hodiny. Zároveň s tím jsme koupili pojištění – o tom si můžete přečíst tady. Taky jsme začali řešit karanténu v Jakartě, která je po příletu povinná na 5 dnů. Od agentury jsme měli kontakt na hotel Zuri Express Mangga Dua a manažerku Gladis. S tou řešil vše Metodik – od odvozu z letiště, přes indonéské sim karty, PCR testy na místě i prodloužení pobytu o jeden den v Jakartě.
Letíme!
No a v úterý 13. 4. jsme vyrazili! Z Prahy do Doha nás tím velkým Airbusem pro 300 lidí letělo asi 20 a z Doha do Jakarty to bylo podobný. Servis byl opravdu skvělej na obou letech – shodli jsme se, že jsme zatím lepší na palubě nezažili. Letiště v Doha, i když jen na tři holky, bylo krásný, velký a plný otevřených obchodů. Roušky povinné všude, dezinfekce na každém kroku.
Přistání v Jakartě
Letět v legínách, mikině a teniskách je super nápad v případě, že není vaší cílovou destinací město s 60% vlhkostí a s 28 stupni 🙂 Po výstupu z letadla na nás v hale čekaly tři řady židlí, sednout jsme si směli ob jednu, dostali jsme papír s propiskou a začali vyplňovat – jméno, příjmení, zaškrtnout, že máme negativní výsledek testu, podpis. Na konci řady stála paní, která zkontrolovala papír a teplotu. Další řada před námi, tentokrát na prokázání negativních testů na covid u něčeho, co vypadalo jako improvizovaný stánek na burgery. Oba naše testy prošly, teď už jen imigrační. Klasicky drsnej týpek s plno odznaky na hrudi, zamračeným výrazem, kamerkou a zařízením na otisk prstu. Mě si vyfotil, Metodik dal otisk prstu – logika nám neznámá, ale co už – prošli jsme a teď hurá do karantény.
Před letištěm na nás čekal pán z hotelu, takže jsme nadšeně nasedli do klimatizovaného auta a věřili, že nás pán veze do hotelu a ne třeba k sobě domů. Jo a roušky jsme od odletu z Prahy sundali jen na jídlo a pití v letadlech nebo na letištích, jinak byly zatím povinné všude.
