Mezinárodní řidičáky

K úřadu v Benešově přicházíme v 7:45, stojí tu asi 6 lidí různého věku. Fronta a rozestup se tu moc nenosí, o pořadí si taky můžeme nechat jen zdát. Během následujících patnácti minut dorazí dalších 12 lidí. Taktika je jasná – přijít blíž k vývěsce, která je u vchodu do úřadu, dělat, ze si čtete a pak už na místě, co nejblíž u dveří samozřejmě, zůstat. Světě div se, funguje to. Ti, co nemají o místní taktice ponětí, přešlapují nervózně opodál a co 30 vteřin koukají na hodinky.

Jakmile zacinkají klíče v zámku, zkušení místňáci skáčou po klice a derou se dovnitř. Před námi je místo šesti lidí patnáct, a tak jsme zůstali venku. Metodik nic neříká, je místní, ale smířenej se svým osudem – počkat s rozestupem, dokud se nedostane dovnitř na radu. Nově příchozí pán Metodikova pravidla neuznává, a tak předbíhá celou naši radu a utíká dovnitř pro číslo. Starší babičky za námi to zkouší taky, to už je ovšem zastavuje další zkušený místňák ochotný počkat, a tak naštěstí čekají za námi, a na předbíhajícího pana, aby mu řádně vyčinily.

Uvnitř mě nejvíc baví pan hlídač, jeden z nejdůležitějších lidí na úřadě – přiděluje totiž lístečky a udává vám i celému systému směr. Představuju si, jak tu v době před-covidové seděl a na dokola omílající se dotazy jen štěkal odpovědi. Teď je z něj bodrý chlapík, bez kterého si neškrtnete – je ve svém živlu když vám může poradit nebo vás popohnat, abyste nezdržovali jeho další klienty a akčně konverzuje se všemi, kdo i omylem projeví zájem. Baví mě srdečně. A třeba, kdybychom se nad uplatněním starších lidí víc zamýšleli, by takových chlapíků mohlo akčně pracovat mnohem víc. Po hodině a půl jsme venku.

K vyřízení potřebných dokladů jsem potřebovali:

• 2 pasové fotky z fotobudky na Ípáku. Pozor na to, co v budce mačkáte, na nás při jednom společném focení sice vypadla fotka nás dvou, ovšem v pozadí byl taky kreslený slon a roční kalendář.
• 2x vyplnit formulář – jednou pro řidičák na východ, podruhé pro západ. Formuláře jsou totožné, rozlišujete je jen vy, a to vyplněním slovy: USA a Indonésie.
• 50 Kč za jeden řidičák
• Vůbec-nevím-kolik-a-nechce-se-mi-to-počítat podpisů. Hlavně do té obrovské tlusté červené knížky, kterou chudák paní úřednice ztěžka tahala z přeplněné skříně dalších podobných knížek. Asi až se vás na velikonočních ostrovech zeptají, jestlis podepsals. Podepsals!
• Čas, trpělivost, jste li zaměstnaní tak dovolenou a široký úsměv pro všechny pány hlídače
• 1 Metodika, abyste se z nepochopitelně rozkopaného Benešova dostali. Tuto skutečnosti potvrzují 3 z 3 místních kamarádů.
• 1 den na vzpamatování se z tý ukrutný český byrokracie.