Romantická dovolená – druhý díl

Romantická dovolená – díl druhý

Pac a pusu

Po snídani u Odilie jsme vyrazili na cestu. Ještě předtím jsme dali poslední šanci Google mapám a následně stáhli Open Maps, na který už tu nedáme dopustit. Všem, kdo se chtějí při cestování v Indonésii vyvarovat bahnu v džungli a ztrátě vlastní důstojnosti, je doporučuje nalezenej Metodik a poštípanej Jelen.

Do největšího města na severu to bylo z Lukhu Lase kousek a nutno dodat, že i po docela normálních cestách. V Lahewě jsme si dali oběd, prošli se a pokračovali do Afulu.

Růžové pláže

Těsně před vesnicí Afulu jsme zastavili na Pantai Pasir Merah, jedné z růžových pláží kterými se severní Nias pyšní. Traduje se, že jsou růžové od krve hada Haria, kterého v nedaleké jeskyni kdysi zabil válečník Satria Laowömaru. Pravdou ale je, že jde o dva geologický jevy – eroze a červený korály v místním moři, jehož vlny omývají právě severní pláže Niasu. Místní radí vydat se na pláže ráno, kdy je písek nejvíc růžovej a naopak moc nedoporučujou u téhle pláže plavat kvůli proudům.

Kdo nás ubytuje dneska?

Možná se ptáte, když jedeme přes celej ostrov na skútru a první noc jsme neplánovaně strávili u Odilie, kde jsme měli a budeme spát? Taky bych to ráda věděla, ale Metodik řekl, že to vyřešíme na místě. Jak jste si mohli všimnout v prvním díle, měl pravdu. A měl ji, i když jsme dorazili do Afulu. Tam totiž přímo u pláže bydlel milej Angličan v penzi. Greg tu v malém domku žije už 5 let a ve svých 57 letech pořád rád surfuje. Pozemek si pronajímá od Dariuse, kterému patří pár metrů vzdálený Afulu Retreat. Ten kvůli pandemii už rok a půl nikdo nenavštívil.

Darius vypadal překvapeně, když jsme mu za díry ve střeše našeho budoucího ubytování nabídli peníze. Trochu zahanbeně zmínil, že zpátky do hostelu v Lahewě, kde nás v noci nespláchne déšť, je to jen 20 kilometrů.

My se ale nedali, a tak Darius narychlo zavolal někoho z vesnice, aby spravil alespoň část střechy. Taky zprovoznil koupelnu a zavolal své ženě, ať uvaří pro 2 hladové krky navíc.

My s Metodikem jsme mezitím objevovali opuštěnou pláž a příjemně studený rozbouřený vlny. A po skvělý večeři od Dariusovy ženy jsme si šli na pláž sednou ještě jednou, tentokrát na západ sluníčka.

V noci bylo z chatky slyšet jen dunění vln a déšť naštěstí nedorazil. Ke snídani jsme měli vynikající palačinky a při loučení jsme slíbili napsat recenzi na Google.

Gregu, Dariusi, děkujeme, byla to zasloužená paráda!

Cestou zpátky

V Gunungsitoli, hlavním městě Niasu, jsme navštívili Museum Pusaka Nias. Údajně je o jedno z nejlepších muzeí v Indonésii co se artefaktů a vysvětlení historie ostrovů týká. Jen pozor, uvnitř se nesmí fotit. No a pak už jsme se vydali po hlavní silnici zpátky na jih. Jak jinak, než za vydatného deště 🙂