Hlavně zdraví, pořád skvělou mě, jo a jedeme na výlet!
My na ty velký dárky moc nejsme, takže jsem Metodikovi oznámila, že jedeme na prodlouženej víkend fuč a ať si toho moc nebalí, protože nebude skoro nic potřebovat.
Cestou necestou
Přejíždět na Lomboku odněkud někam je za odměnu. Velký kopce znamenaj výhled na nekončený moře a plno opic v zatáčkách u krajnice. Barevná pozlacená mešita si vás získá dokud o dvě vesnice dál neuvidíte jinou a pak ještě plno dalších. Rýžový plantáže jako by někdo vystřihnul z cestovatelskýho dokumentu a fotky nechal pověsit kolem silnic. Všude je zeleno, modro nebo prašno, ale tak nějak krásně prašno. My jsme cestou zastavili jen na prázdný pláži a pak až v ubytování. Dvě hodiny vám utečou, ani nevíte jak a klidně byste jeli dál.
Krisna Bungalows
Hledat ubytování v Indonésii je vždycky trochu oříšek. Za sebe doporučuju kombinaci Airbnb + Google + WhatsApp. Airbnb je fajn vyhledavač, na Google najdete telefon a přes WhatsApp domluvíte podrobnosti.
Krisna Bungalows bylo v týhle části ostrova jedno z mála otevřených míst, většinu tu před rokem a půl zavřel covid. Po příjezdu nám majitel Wayan všechno ukázal, předal klíč a mrknul na mě, že teda zítra v 9 ráno bude všechno připravený. Zatím nic netušící Metodik se nadšeně zabořil do fatboye a s výhledem na Rinjani spokojeně pročetl celý odpoledne.
Překvapení!
Kromě ubytování si můžete s majitelem bungalovů domluvit i různý výlety lodí. A protože Metodika na Sibaranunu bavilo šnorchlování, naplánovala jsem nám celodenní výlet na tři ostrovy a šnorchl k tomu. V devět ráno si nás vyzvednul Nyoman – týpek, kterej se o nás pak celej den staral, a vyrazili jsme.
Gili Nangg
Na tenhle ostrov jsme dorazili jako první. Nyo nám vysvětlil, že je soukromej a patří někomu z Jakarty. Pak nám ukázal nejlepší místo na šnorchlování, popřál, ať si to užijem a až prý budeme chtít vyrazit dál, stačí říct. Přesně tohle jsem si pro Metodika na ten jeden den přála – nikam nespěchat, netelefonovat, jenom koukat pod vodu a žasnout nad tichem a nádherou.
Gili Sudak
Sem jsme dopluli tak akorát na oběd, který nám uvařila místní rodina a zůstali jsme několik dalších hodin. Mezitím jsme si s Nyem povídali o jeho angličtině, o turistech i místních lidech a o tom, co pro Indonésana znamená dovolená.
Nyovi je 30 let a je z Bali, kde žijou jeho rodiče. Zatím nemá ženu a děti, což v Indonésii neni běžný. Jeho hlavní prací je starat se o turisty při cestě na ostrovy a anglicky se naučil právě od nich. Lidi ze Západu má rád, protože nešlapou po korálech a nevyhazujou odpadky do moře, na rozdíl od místních, kteří vůbec nerozumí tomu, že je na ničení králů a moři plným plastů něco špatně. Do školy Nyo chodil, ale má jen základku, protože na další vzdělání neměla rodina finance. Když jsem se ptala, co pro místní znamená mít dobrou práci, vysvětlil, že je nejlepší pracovat pro sebe, ne pro někoho dalšího. Taky nám vysvětlil, že nikdy nebyl na dovolený a že tady lidé touze cestovat moc nerozumí. Jsou zvyklí chodit do práce, oženit a vdát se, postavit dům, mít děti, starat se o rodiče a pracovat, ale cestovat moc ne. Peníze se tu zkrátka vydělávaj pro rodinu, ne na cestování. Rodina je tu pro všechny opravdovej základ, nejen prázdná fráze. I když jí naštvete a na chvíli vás vyhodí z domu, můžete se za ní kdykoliv vrátit. Očekává se ale taky, že až budete starší, postaráte se o ní se vším všudy.
Nyova upřímná společnost plná informací i legrace nám byla milou po celej den.
Tři Češi na Gili Kedis
Na nejmenším ostrově v Indonésii se sejdou tři Češi. Asi to zní jako začátek dobrýho vtipu, kdyby to nebyla pravda. Gili Kedis byl poslední ostrov, kde jsme se potápěli, když k němu najednou připlula další malá loď. No a ta přivezla Standu. Standa prý matně zaslechnul češtinu, tak se nás anglicky zeptal, odkud jsme a bylo to. Celá situace pro nás s Metodikem byla o to vtipnější, že jsme za celý tři měsíce tady nepotkali jedinýho Čecha, až Standu. Vyměnili jsme si čísla, fotku a popřáli si, ať se nám tu líbí, jako do teď.
Západ slunce nad Bali
Po celým dni na sluníčku jsme si v našem bungalovu dali zaslouženou studenou sprchu a vydali se na večeři na pláž. Pak jsme si počkali na západ slunce nad Bali a zakončili tak Metodikův narozeninovej den. Druhý den Ráno jsme si přivstali na východ slunce, užili si snídani u moře a vyrazili zpátky do Kuty.
